Disclaimer: Článek je inspirován obdobnými počiny kolegy, kolegy a kolegy, kteréžto jsem sám před nějakým tři čtvrtě rokem ocenil.
EDIT: A když už začínám těmi odkazy, možná by vás zaujalo i shrnutí studentky, která nastupovala ve stejný rok, jako já.
Teď, když mám zkouškové období za sebou a zazelenal se poslední zápočet, nadešel čas se trochu rozepsat o právě absolvovaném prvním semestru na Fakultě informatiky Masarykovy university. Pokračování textu První semestr na FI MU
Dokonalá mechanika a šlapáním na pedál se zrychluje zdvihavý pohyb. Automobilový motor? Ale kdeže!
Není žádným tajemstvím, že nejsem zrovna mehlo; dokonce jsem přímo nemehlo. Nejen proto všechny překvapilo, když jsem oznámil svůj záměr naučit se šít na stroji. Nutno podotknout, že je šít a šít. Můj cíl je zvládnout si zkrátit kalhoty, nikoli stvořit oblek. Pokračování textu První kontakt se šicím strojem
Nedávno jsem psal o svém přechodu na CyanogenMod. Doposud hodnotím změnu positivně, nicméně najde se pár věcí, které postrádám. Je sice pravda, že Samsung své telefony dodává s hromadou hnoje a smetí, kterého se není lze zbavit, nicméně některé jeho vychytávky jsem shledal praktickými a v čistém Androidu jich pozbývám.
Pokračování textu Co mi chybí v Cyanogenu aneb co Samsung neměl tak špatné
Můj smysl pro humor je poněkud zvrácený. A taky mě baví parodovat reklamy a letáky. Nevyhnutelně to vyústilo ve vlastní obchod se smutečním zbožím a potřebami pro (nejen sebe)vrahy. Zatím bohužel jen na úrovni letáčků. Je to takový náš inside joke s dobrou kamarádkou Šató,i ale jsem na své dílo příliš pyšný, než abych ho nevystavil na tomto vysoce exponovaném blogísku. Rozklikněte na vlastní nebezpečí. Pokračování textu Morbidní letáček
Je to tak na tom světě pěkně zařízeno, že notebooky nevydrží na baterku moc dlouho a nabíječka je zamotaná pod stolem, takže i lidé líní tu nabíječku vysvobodit, kteří sledujíce seriály ztrácí pojem o čase, se trochu vyspí. Klíčovým předpokladem je však počáteční plné nabití baterie. Usínání s vybitým notebookem je nepřípustnou alternativou k náročnému rozplétání podstolní kabeláže, což nutně vede k rozbití pečlivě vytvořené rovnováhy.
Jinými slovy dnes asi příliš spát nebudu.
(V případě, že se nadpis nezobrazuje správně, jedná se o znetvořený text „zázrak zvaný Compose“)
Jedna funkce, kterou používám povážlivě často, je klávesa Compose. Pro mnohé uživatele Linuxu pravděpodobně nejde o nic nového, uživatelé jiného „operačního systému“ se asi nechytají. Je to naprosto parádní vychytávka pro psaní všech možných symbolů. Je mnohem rychlejší, než otvírání mapy znaků. Compose je tak trochu jiná modifikační klávesa, využívá totiž sekvence kláves. Podobně funguje přímé zadávání pomocí Ctrl+Shift+U (které mi, bůh ví proč, už nejede). Na rozdíl od něj sice Compose nepokrývá celé spektrum Unikódu, ale zato nepoužívá čísla, nýbrž zapamatovatelné dvojice (a méně často i vyšší n-tice) znaků. Pokračování textu Ⓩàżṛåĸ ⓩ♥âñȳ Çöḿρø§æ
Druhým rokem je mým telefonem Samsung S4 mini, a to ještě ten starý dobrý, který má tlačítko Menu. Hardwarově je to dobrý telefon, jenomže druhým rokem mě taky trápily problémy s výdrží na baterii. Měnit systém jsem se zdráhal kvůli záruce a po přečtení zkušeností ostatních uživatelů tohoto telefonu jsem resignoval na reklamaci, neboť ta by stejně nic nevyřešila. Pokračování textu Mám CyanogenMod
Poněvadž člověku neuškodí zkusit čas od času něco nového a představa oživení zkouškového se jevila dosti lákavou, rozhodl jsem se dnes zúčastnit behaviorálního výzkumu. Sice neodhalil, že jsem nebezpečný sociopat, ale i tak byl poměrně zajímavý. Téma výzkumu byla „schopnost rozlišit sebe od ostatních“ nebo nějak podobně, zkrátka jak se dokážu vcítit do jiných lidí. Pokračování textu Behavýzkum
Ne, nebudu tady preach kázat o všeobecném úpadku jazyka českého, to bych se rozohnil, a to neprospívá mému tlaku. Takových filipik už navíc byly napsány spousty. Co mě tíží mnohonásobně více, je úpadek MÉ češtiny, a to hned ve dvou rovinách. Pokračování textu O jazykovém úpadku
Here it is, můj první blogíšek.
V poslední době, což může být třeba tak rok zpátky, jsem si poměrně často říkal: „To by šlo do blogu, kdybych nějaký měl.“ A protože jsem měl před nedávnem velmi kladnou zkušenost s rozjížděním WordPressu na Endoře, rozhodl jsem se svůj blag založit právě zde.
Ironie se dostavila záhy, Endoře totiž patrně vypověděl službu auto-instalátor WordPressu, ale protože su kluk šikovná, pustil jsem se nazítří do instalace ruční. V průběhu kopírování souborů přes FTP se však auto-instalátor pochlapil a soubory mi přepsal pod rukama, takže doteď nevím, jestli je stávající instalace v pořádku.
Nicméně mám blog. Now what with? Upřímně řečeno, nemám ponětí, jak se takový blog píše. Mám ho adresovat svým čtenářům, budoucímu sobě, nebo se patří využít apostrofy „milý deníčku“? Používat svou běžnou mluvu, nebo se snažit o vytříbený jazyk? (Ne, že by to byly zcela disjunktní přístupy). Měl bych se nějak představit (jako by to někoho zajímalo), nebo radši nechat bystrého čtenáře udělat si o mne obrázek na základě příspěvků (jako by TO někoho zajímalo)?
Zkrátka a dobře bude blog něčím pro mě novým a nezvyklým, ale what the hell, vždyť zrušit se to dá vždycky. Teda až mi vyprší placený hosting; čecháčkovství forever!
P.S.: Používám barvy ze schématu Solarized, tak mi přišlo správné se k tomu „přiznat.“
