Novoroční projev je blbý název, ale nic lepšího mě nenapadlo

2017, wow. Zatím jsem neměl tu čest ho nikam psát, ale už teď vím, že to půjde špatně. Dva tisíce šestnáctka v tomhle byla kouzelná, u ní jsem se ani jednou nespletl a nenapsal jako poslední číslici pětku. A navíc je mi to číslo z nějakého důvodu hrozně sympatické, takové zaoblené, ale ne moc. Nicméně 2017 je zas prvočíslo, což je jistě moc dobré znamení.

Nemám ve zvyku brát si nějaká trapná přecevzetí, ale letos asi udělám výjimku: Přece když mám blogísek, měl bych naň psát častěji. Přece, ne?

Bílé vánoce příliš nevyšly, ale tak aspoň bílý Nový rok. Tak trochu. A když mlha opadla, stal se silničním stresovým faktorem číslo jedna sníh a námraza. Řídím vzpřímeně a napjatě,[1] jedu pomalu a obezřetně. Nicméně mám zetko,[2] takže si to můžu dovolit. Taky jsem dost paranoidní. Třeba když za mnou ve městě nikdo dlouho nejede, jsem si jistý, že jsem někde projel červenou, aniž bych si jí všiml. Nebo možná jedu moc rychle? Pak za sebou uvidím blikající policejní motorku [3] a už vím, že jsem v háji. Když se dostane blíž, stane se z ní žlutá oktávka první pomoci. Imagination, stress is your creation. Další oblíbené cuchátko nervů jsou protijedoucí auta, u nichž nikdy nevím, jestli na mě blikají dálkovými světly, nebo jen najela na hrbol. Teď, když už si ctěné čtenářstvo udělalo obrázek o tom, jak hrozný jsem řidič,[4] musí přijít nějaké šikovné přemostění k dalšímu tématu.

Podélné parkování u školy je nejhorší část zkouškového.[5]

Než nasednete do auta/vlaku/bu a pojedete mě vlastnoručně proliskat za toto rouhání, dovolte mi se obhájit. Mám za sebou teprve jednu zkoušku, zato opravdu pohodovou – byla totiž z matiky. Než se vydáte mě proplesknout za toto tvrzení, možná by vás zajímalo, kterak jsem k onomu pošetilému názoru došel. Inu.

Tebe už vůbec nic nebolí
Tebe už vůbec nic nezajímá
∫∫xdydx se M podělí
a ty prázdné listy – to je statistika

Od chvíle získání dostatku bodů na E se můj matematický koprocesor rozhodl odpočívat a paměťová jednotka přes svátky stihla vyházet i většinu toho, co už jsem znal. A tak jsem rezignovaně zahodil šanci na stipendium a šel ke zkoušce zcela bez přípravy, avšak hlavně bez stresu. A bylo to super, příklady na statistiku jsem ani nečetl a na ty ostatní jsem měl hromadu času! To, že jsem ze zkoušky nešťastný, je jen následek toho, že jsem si u ní zapomněl PET flašku.[6]

*podívá se do poznámek, jestli nechtěl napsat ještě něco*
*nechtěl*
*všimne si kalendáře*
*všimne si, že má zítra další zkoušku*

Sakra.

8 thoughts on “Novoroční projev je blbý název, ale nic lepšího mě nenapadlo”

  1. Zcela neprávem prohlašuji tento novoroční projev za lepší než ten Zemanův vánoční, přestože jsem tento neslyšela.
    A ten sněhulák by měl být na oficiální webové stránce MU!

      1. P. S.: Sněženky ještě nekvetou, chovej se trochu tematicky (a zase jsem se nachytala, protože netuším, jestli tématicky nebo tematicky)

      2. Ono toho totiž teďka přehodně kvete, že mám tak na výběr.

        P. S. Doba vánoční končí až na hromnice.

        1. Napsal bych verzálkami „kdo se ptal na tvůj názor,“ ale asi bys nepochopil tu dvojitě tematickou narážku.

          A tím seš si jist? Vždycky jsem si myslel, že na Tři krále (leda by byl rozdíl mezi „vánoční dobou“ a „vánočními svátky“). A hlavně „bílé vánoce“ podle mě běžně označují sníh čtyřiadvacátého.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *