S1avon1ce

(Já nikdy nevím, jak začít, zvlášť po takových letech neaktivity, a vlastně se mi ani moc nechce, ale jednou jsem Téjince slíbil, že ji o dění ve výspě brněnské diecese zpravím, so here we are. Slovesný čas stále nejsem ochoten držet.)

Náš[1] už jedenáctý (jedenáctý!) tamní pobyt byl v něčem tradiční, v lecčem netradiční a v lecčem úplně špatně (tak počkat, to zní povědomě).

Pokračování textu S1avon1ce

Die statistische linie

Nepřipouště si školněpracovní povinnosti vlezl jsem si po nějaké době na blag, že napíšu zas nějaký nesmysl, třeba o semestru a létě. Protože mám však attention-span štěněte (a nový editor článků po aktualisaci WordPressu tomu jen napomohl), jal jsem se zjistit, jestli si můžu nějak jednoduše a bezplatně zavést HTTPS. (Ne.) V administraci hostingu jsem nicméně narazil na nějaké statistiky.

(Ano, jsem si vědom, jak málo takovýhle perex láká k rozkliknutí.)

Pokračování textu Die statistische linie

µ: 🚌

Přestaly mi jezdit by.

„Bus“ vychází z latinského omnibus („pro všechny“), což je dativ plurálu slova omnis („všechen“). Nejedná se o podstatné jméno zakončené v nominativu singuláru na -us, a v češtině se tak zbytek koncovky, jíž bylo -ibus, ponechává. Správně tedy skutečně skloňujeme „bez busu“, nikoli „bez bu“.

Ano, to je velmi hezké. Ovšem neřeší to, že mi ty by přestaly jezdit.

Důmyslný rytíř Adamat a jeho boj proti větrným ISům

Aktualisováno.

Už od léta znechucen novým ISem pro tento tvořím uživatelský styl, aby mi nemusely krvácet oči. Nyní jsem se konečně odvážil jej zveřejnit na svém frekventovaném bložku, abych třeba pomohl od životu ve věčném nevku ostatním lidem.

Jak to vypadá si můžete prohlédnout na profesionálně anonymisovaných snímcích obrazovky níže (jsou trochu starší, ale nic výrazného se nezměnilo).

Pokračování textu Důmyslný rytíř Adamat a jeho boj proti větrným ISům

☞ SEDM! ☞

Staré logo, biiitch!

Pro vás, mí oddaní stalkeři.

Ladíte téměř pravidelný semestrální shrnovač, tentokrát prvního půlroku mého magisterského studia. Protože chci svým tisícerým čtenářům přinášet jim relevantní informace (jak je ostatně patrné ze zbytku příspěvků), rozhodl jsem se studovat obor program, jenž ještě ani pořádně neexistuje a jeho podoba byla veřejně přístupná v temném sklepě bez schodů na dně kartotéky za dveřmi s nápisem „pozor, leopard“. Tímto oborem programem je Teoretická informatika v příchuti Principy programovacích jazyků. Ne že bych snad věděl, k čemu mne to bude kvalifikovat, ale po prozkoumání starého i nového studijního katalogu jsem usoudil, že má toto zaměření nejlepší poměr hezkých a přijatelných povinných předmětů vůči těm nepříjemným.

Chtěl jsem napsat i něco o tom, jak se mi podruhé učilo funkcko a opravovalo C++, ale narazil jsem na to, že nemám moc co. Měl bych se naučit nějaké zajímavé poznatky psát už během semestru.

Neprodlévejmež tedy více a bez okolků se vrhněmež na tradiční cupování jednotlivých předmětů.
Pokračování textu ☞ SEDM! ☞

Deváté Slávanavýsostechbohunice

(V předloňském díle jste viděli…)

Já si vždycky myslím, že bude fajn nechat článek v hlavě uzrát, ale nakonec to stejně dopadne tak, že všechno zapomenu. Naštěstí aspoň Větrník nezapomíná. A jak jsem zjistil, přidávání filtrů na telefonu je neskutečná zábava! Zvedám tedy své instavidlo a vypouštím záplavu otravné spousty nekvalitních kýčovitých fotek. Volně proloženo náhodnými vzpomínkami a neschopností udržet jednotný slovesný čas.

Pokračování textu Deváté Slávanavýsostechbohunice

3φ, aneb doháním restíky

(V minulém díle jste viděli…[1])

Jak se ukazuje, móda blogů o fakultě informatiky nejen, že neustává, ale dokonce pohlcuje i mladší ročníky.[2] A normálně jsem se začal cítit špatně, že moje poslední tři semestry zůstávají bez příslušných článků, protože na rozdíl od mých ostatních výplodů by to dokonce někoho i mohlo zajímat. Proto si zkusím co nejvíc vzpomenout na poslední rok a půl ve škole a k předmětům něco málo napsat. Jelikož moje paměť stojí za starou bačkoru, budou moje postřehy spíše stručné a nějakých obecných rad do studia se nejspíš nedočkáte. Berte to jako plus.

Pokračování textu 3φ, aneb doháním restíky

A co dělají čerství bakaláři?

Konsumují kebab. A zejména pijí. Ne moc, jenom tak decentně (max jedno a půl promile). A hrají, přes všechna ta promile, na klavír. Vůbec jim to nejde, ale to je moc netrápí. A i po vyčerpání krátkého klavírního playlistu se oddávají hudbě. A co už dlouho neslyšeli? Rybovku! Sláááva budiž bohu vééélikému. A taky Svou vlast. Kočka leze dírou… Možná, v nejzazších případech, dirigují tak vehementně, že převrhnou pivo. Ale to jen občas.

Takže. Nezačínáme „takže“. How to státnicify: Presentace musí být sladěná s vaším oděvem. Dále je tu pravidlo tří N: musíte být nadšení, nahlas a ne úplně blbí. A pokud si, jako já, vytáhnete něco, na co jste úplně blbí, musíte mít štěstí na komisaře, kterému ani moc nevadí, že jste si spletli otázku.

Pokračování textu A co dělají čerství bakaláři?