Ujel mi elektrobus

Ne, takto ještě brněnská doprava nezezelenala. To jen hraju Pokémon GO. Přesně tak, po přechodu na i3 jsem musel vrátit do života rovnováhu něčím davovým. Rád bych řekl, že jsem si to nainstaloval jenom ironicky, neboť Pokémoni přímo křičí „mainstream“, ale přiznávám, že mě to docela zaujalo. Akorát si nehodlám pamatovat ty jejich hrozné názvy.

Můj život je teď samý dýchánek. Ne pařba; dýchánek. A občas pařba. Ani o jednom se mi nedaří nebo nechce napsat, i když zaznělo mnoho bloguhodných myšlenek a výroků; ale možná, že mají tím víc svoje kouzlo, když se o ně nebudu dělit s celým Internetem. A nebo na ně proto možná za chvíli všichni zapomeneme. Tak že by aspoň něco? Well.

Umělecká tvorba je velmi rozvinutá. Neboli náš zpěv pokrývá širokou škálu tónin. Najednou. Děsivá maska a sérioví vrazi. Ráno opět už nikdy nepiju. Zatímco jiní po dvouhodinovém spánku odjeli na kole domů, mým největším úspěchem dne bylo sejití schodů a zapnutí myčky. Chudák Dvůr, který přišel na sledovací šňůru romantických komedií.

Výlet do oblasti Šlapanic se poved, i když je tady hrozná zima. Ale aspoň prší krásně, což je vše, na čem v poslední době, zdá se, záleží. Opilci se dělí na otravnou objímatelku Šató a zábavnou depresivku Sviet. „Jé, vlak! To vypadá na sebevraždu.“ Po jednom pivě se ani po třech hodinách necítím úplně střízlivě a šedesátka se mi zdá jako rychlost přímo relativistická. Ale mám rád noční cesty, ačkoli nejsem zvyklý takto ponocovat nepije. A teď fakt nevím, co to o mě vypovídá.

Půlpánov podruhé jsem absolvoval na kole. Večírek měl závratnou účast celých tří lidí, úplný výběr z hroznů. Opět prší krásně, přestože obloha zůstává bezoblačná. S Té večeříme a Šató se mě snaží zabít za chytání Pokémonů. „Jméno kytary je velmi osobní věc,“ takže se ho nedozvíme. Stále jsem neslyšel všechny tvoje písničky a nenašel jsem tvůj Instagram; zdánlivě o tobě nic nevím. Tentokrát mě cesta zpět nabíjí neuvěřitelnou energií. Možná to je svitem skoroúplňku a svištěním keřů (z obou se vyklubalo letadlo) nebo tím, že určitě rychleji než to letadlo letím. A že si jednoduše užívám letního vzduchu a pocitu toho být klukem, co jede v noci na kole mezi vesnicemi.

Je tohle užívat si prázdnin?

(No, na moc zajímavých myšlenek ani citátů jsem si teda nevzpomněl. Příště budu muset ty články psát ještě během akce.)

2 thoughts on “Ujel mi elektrobus”

  1. Jestli tohle není užívat si prázdnin, tak už nevím, co je. Ještě jednou chci poděkovat, že to někdo zvládl napsat za mě :D Hrozně těžko se vzpomíná a dává to do vět a zároveň se člověk bojí, že zapomene a chtěl by to nějak zaznamenat. Ale prší krásně nám bude prázdninové dýchánky připomínat asi už navěky.

  2. Přesně tak, tohle je dokonalý užívání si prázdnin. Největší ironií tohoto je, jak je to s naší gympl skupinkou rok po gymplu. Všechny ty předpovědi profesorů a rodičů se asi naplnily.
    Jiný lidi z ústavu už bych asi nemusela nikdy vidět.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *