Was?

Začal jsem používat i3. Proč? Protože můj zdánlivě bezedný pohár trpělivosti s GNOME Shellem přetekl. Když jsem se rozhodoval, kam přejdu, měl jsem (jak už to na Linuxu bývá) fakt hodně možností. Nadupané prostředí, nebo něco minimalistického? Plovoucí okna, nebo kachle? A který z těch strašně moc okenních manažerů za to stojí? Nakonec jsem se rozhodl vystoupit ze své comfort zone a zvolil jsem přístup nejvíce vzdálený mému^gr. dosavadnímu oknaření.^[1] Pokračování textu Dláždění I

Milý deníčku, je to tady. Technický článek! Teda spíš takový mikročláneček. Navíc o port forwardingu pomocí SSH,^[1] což je věc (nejspíš) docela provařená. Opět je to tedy poznámka pro mě (sice trvá asi 2 minuty to najít v manuálových stránkách, ale až to budu zase potřebovat, nebudu ani vědět CO chci vlastně najít).

Situace: Dva počítače, každý umně ^gr. skrytý za svým NATem bez možnosti jeho konfigurace. Jeden viditelný stroj, na něž se mohou uživatelé obou počítačů příhodně přihlásit přes SSH,^[2] a který není šťastný, když mu zvenčí saháte na jakékoli jiné porty.

Žádaný výsledek: Alice se připojí na Bobův lokální port 1234, kde jistě běží něco užitečného.^[3] Pokračování textu SSH pro spojení počítačů za NATem

(V případě, že se nadpis nezobrazuje správně, jedná se o znetvořený text „zázrak zvaný Compose“)

Jedna funkce, kterou používám povážlivě často, je klávesa Compose. Pro mnohé uživatele Linuxu pravděpodobně nejde o nic nového, uživatelé jiného „operačního systému“ se asi nechytají. Je to naprosto parádní vychytávka pro psaní všech možných symbolů. Je mnohem rychlejší, než otvírání mapy znaků. Compose je tak trochu jiná modifikační klávesa, využívá totiž sekvence kláves. Podobně funguje přímé zadávání pomocí Ctrl+Shift+U (které mi, bůh ví proč, už nejede). Na rozdíl od něj sice Compose nepokrývá celé spektrum Unikódu, ale zato nepoužívá čísla, nýbrž zapamatovatelné dvojice (a méně často i vyšší n-tice) znaků. Pokračování textu Ⓩàżṛåĸ ⓩ♥âñȳ Çöḿρø§æ