Lidi. Běžte na Frozen 2.
(Ve Špalku je to i anglicky.)
Hluboké myšlenky vlastně o ničem? Přesně tak. A jako bonus různé nezařaditelné bazmeky.
Lidi. Běžte na Frozen 2.
(Ve Špalku je to i anglicky.)
Lidi začali napouštět bazény. Vím to, protože to ví Tyler neteče voda. Pokračování textu Divný článek psaný v~divné náladě
Tak sem zase po ani nevím jaké době[1] píšu. Jak se to stalo? To jsem byl jeden víkend tak těžce neproduktivní, až mě i všechna prokrastinace přestala bavit a dostal jsem se do nostalgické nálady. Tak jsem si přečetl nějaký svoje starší věci; to jako abych zjistil, kam jsem se od té doby posunul. Má zjištění byla přirozeně těžce deprimující. No ale taky jsem si řekl, že celou tuhle sajtu zrušit bylo možná trochu unáhlené; přeci jen každý někdy prochází pubertou (i když většina ještě před dvacítkou). Pak tu máme Báru, která stále dýše a píše, a přece ji v tom nenechám (jako by ji to nějak zajímalo), so here we are.
Ježiši, tohle nemá hlavu a patu, to tam přece dát nemůžu. A nebo jo, ať všichni vidí, jak moc jsem klesl. Nebo tomu říkejme atektonická výstavba a umělecký záměr. Tak!
Zkouškové období se dělí na dvě období – období zkoušek a období zkoušení. V období zkoušek probíhají zkoušky (no kiddin’). V tom druhém zkouším nové činnosti. Loni to bylo šití. A protože bratr má aktuálně období, kdy se živí prakticky výhradně tousty, bude tvořit letošní jarní období zkoušení pečení chleba.gr.
První pokus dopadl tristně. Ne katastrofálně, ale na výsledném bochníku je znát, že nedostatečně vykynul. Jenomže já to nevzdávám… ve střednědobém výhledu. Protože obě období zkouškového období se nějakou dobu prolínají a já se musím z voňavého světa pečiva vrátit zas do ohavné reality učení se předmětu, na jehož přednášky slušní lidé nechodí.
Bim bam.
Příští stanice
Brno-Chrlice
bolí mě palice
bolí mě velice
v buse na Střelice
zní Vanilla Ice
uprostřed silnice
přejeli zajíce
na kraji vesnice
slyšeti slepice
sílily troubíce
mosazné borlice
nahraná Ulice
mýdlová stálice
sýrová hořčice
zelená skalice
vysvléknuv střevíce
ztratil se v rybníce
miluji nejvíce
divné věci.
Dlouho jsem nic nenapsal, že? Terka na mě tlačí, že chce další článek.
Jenomže to nejde.
Došly múzy. Nebo jenom vyprchaly ležíce ladem.
Navíc se v září nic neděje. A když děje, nedá se o tom psát.
Vlastně se mi ani moc nechce. Pokračování textu Etuda pro nejlepší z テRezek
Miluji oheň. Dívat se do plamenů, pak na hvězdy a přemítat o životě. Skomírající táborák, utichající kytary; v tom někdo přiloží polínko, načež oheň znovu ožívá. A hudba hraje dál. Černající chléb na klacku a vedle v trávě lahev od rumu. Dřevo sem tam zapraská, aniž by si získalo něčí pozornost. Celoplošná melancholie. Rudočerné uhlíky. Spát.
Můj vztah s tričky je v poslední době divný. Zaprvé se (hlavně na těch bílých) objevují skvrny neznámého původu. A co je horší, čím dál častěji si je oblíkám naopak nebo naruby. Někdy obojí. Polo trika! What’s wrong with me? Očekávám, že zanedlouho se do nich budu cpát přes límec.