Chystá se něco pěkného.
Nebude to tady a příští článek (který fakt bude!) už si přečtete tam.
🎉 👉 blogísek tečka adamat bodka dev 🥳
Rubrika: /meta/
Co se týče webu samotného.
Die statistische linie
Nepřipouště si školněpracovní povinnosti vlezl jsem si po nějaké době na blag, že napíšu zas nějaký nesmysl, třeba o semestru a létě. Protože mám však attention-span štěněte (a nový editor článků po aktualisaci WordPressu tomu jen napomohl), jal jsem se zjistit, jestli si můžu nějak jednoduše a bezplatně zavést HTTPS. (Ne.) V administraci hostingu jsem nicméně narazil na nějaké statistiky.
(Ano, jsem si vědom, jak málo takovýhle perex láká k rozkliknutí.)
Pokračování textu Die statistische liniePríbeh nekončí
Tak sem zase po ani nevím jaké době[1] píšu. Jak se to stalo? To jsem byl jeden víkend tak těžce neproduktivní, až mě i všechna prokrastinace přestala bavit a dostal jsem se do nostalgické nálady. Tak jsem si přečetl nějaký svoje starší věci; to jako abych zjistil, kam jsem se od té doby posunul. Má zjištění byla přirozeně těžce deprimující. No ale taky jsem si řekl, že celou tuhle sajtu zrušit bylo možná trochu unáhlené; přeci jen každý někdy prochází pubertou (i když většina ještě před dvacítkou). Pak tu máme Báru, která stále dýše a píše, a přece ji v tom nenechám (jako by ji to nějak zajímalo), so here we are.
Ježiši, tohle nemá hlavu a patu, to tam přece dát nemůžu. A nebo jo, ať všichni vidí, jak moc jsem klesl. Nebo tomu říkejme atektonická výstavba a umělecký záměr. Tak!
µ: 🎂
Je to přesně rok, co jsem si založil tento dech beroucí bloček. Neměl jsem žádný cíl nebo koncepci, prostě jsem chtěl zkusit, jaké to je vypisovat se někam na internet. Asi už definitivně vzdávám naději na psaní pseudotechnických článků; to na tomhle blogu zjevně nefunguje. Na nějaké vylívání srdíčka má zase nedostatečnou úroveň intimity (ačkoli mi zjevně přijde dostatečná na psaní o svém začínajícím alkoholismu, ehm. Nechápu, že to tady nepromazávám.) A tak vlastně ani po roce nevím, co pro mě tento web znamená. Možná prostě jenom nechci zapomenout, jak se píše česky. A možná se tak cítím míň sám.
Dávám tomu tady rok. Maximálně dva.
µblog
Nedaří se mi psát dlouhé příspěvky. Neumím psát technické články. Jeden dlouhý technický mám rozepsaný, ale stále se nemůžu dokopat k jeho dokončení. Zahanbeně přiznávám, že mě inspirovala Traktoristka se svým posledním… plodem. Asi začnu psát víc překrátkých[1] příspěvků; takové náhodné myšlenky a střípky, kolem kterých článek nezbuduji.
Takže tu z toho udělám v podstatě osobní Twitter.
A podpořím to tím, že názvy článků budou obsahovat jen emodži!exc.
ŠOK! Adamat’s blog na mobilu: ukáže VŠE!
Abych taky trochu naplnil tuto rubriku, musím se pochlubit, že už mé milované tooltipy was? fungují i na mobilu a mají tu ňuňu includovací (teda aspoň u mě) barvu.
Taky bych mohl rovnou napsat, proč je tolik návidím. Často cítím potřebu do textu vkládat poznámky. Zároveň nechci rozbíjet tok textu závorkami. V tištěné podobě bych s chutí sáhl po poznámkách pod čarou, ale ten zase přináší nutnost skákat po stránce.★ Takže jsem zcela vykradl obdivoval a též použil způsob, kterým to dělá what-if.xkcd.com.
No a na co to je dobré? V podstatě na vysvětlivky („was?“), poznámky k pravopisu („gr.“) a doplnění či různé asociace, co mi automaticky naskakují (víceméně všechno ostatní). V žádném případě v nich však nenajdete nic důležitého. Na to je jejich barva příliš [Bářino gesto ve stejnobarevné bundičce].WAS?
F1rst p0st!
Here it is, můj první blogíšek.
V poslední době, což může být třeba tak rok zpátky, jsem si poměrně často říkal: „To by šlo do blogu, kdybych nějaký měl.“ A protože jsem měl před nedávnem velmi kladnou zkušenost s rozjížděním WordPressu na Endoře, rozhodl jsem se svůj blag založit právě zde.
Ironie se dostavila záhy, Endoře totiž patrně vypověděl službu auto-instalátor WordPressu, ale protože su kluk šikovná, pustil jsem se nazítří do instalace ruční. V průběhu kopírování souborů přes FTP se však auto-instalátor pochlapil a soubory mi přepsal pod rukama, takže doteď nevím, jestli je stávající instalace v pořádku.
Nicméně mám blog. Now what with? Upřímně řečeno, nemám ponětí, jak se takový blog píše. Mám ho adresovat svým čtenářům, budoucímu sobě, nebo se patří využít apostrofy „milý deníčku“? Používat svou běžnou mluvu, nebo se snažit o vytříbený jazyk? (Ne, že by to byly zcela disjunktní přístupy). Měl bych se nějak představit (jako by to někoho zajímalo), nebo radši nechat bystrého čtenáře udělat si o mne obrázek na základě příspěvků (jako by TO někoho zajímalo)?
Zkrátka a dobře bude blog něčím pro mě novým a nezvyklým, ale what the hell, vždyť zrušit se to dá vždycky. Teda až mi vyprší placený hosting; čecháčkovství forever!
P.S.: Používám barvy ze schématu Solarized, tak mi přišlo správné se k tomu „přiznat.“