Rád mám pravdu, a kdo by neměl? Je ale jeden zvláštní druh pravdy, nebo spíše správného rozhodnutí, který mi, jakkoli zní dětinsky, dokáže zlepšit den. Já jednoduše skáču radostí, když na nádraží dobržďuje vlak a lidi už odchází ze svých „stanovišť“, aby byli blíž dveřím; jen já stojím na místě a vagón zastaví dveřmi přímo přede mnou. Já jsem stál správně, já jsem měl pravdu. Širší úsměv mi vyčarují snad už jen lidi, kteří „přetáhnou“ a musí se k těm dveřím vracet zpátky.
Občas jsem jednoduchý člověk.
Občas mi zlepšuješ náladu! Třeba teď :D