Rozhodl jsem se napsat positivní článek. Takový, v němž nebudu zmiňovat, jak nesnáším Javu, jak nic nestíhám nebo jak už nikdy nebudu pít. (…včera to bylo naposled.)
(Úvodní fotka s obsahem článku nesouvisí, jen jsem chtěl světu ukázat své krásné cedulky. Co už.)
Zázraky se dějí. Když jsem šel na první švédštinu, byl jsem kapku rozladěný (což vůbec nesouvisí s tím, že UNNP) a přemýšlel jsem, na které studijní mám podat žádost o zrušení předmětu. Jenomže pak přišla ona a všechno bylo zase růžový. Teda modro-žlutý.gr.
Zveme se na imaginární večeře a nepříliš ohrabaně konversujeme o jídle. Pytt i panna – jídlo ze zbytků. Jag är sugen på – mám chuť na, „a nemusí to být jen o jídle.“
Jag är sugen på en flyktig kyss, just nu, och hon sa: ja ja ja ja ja ja ja ja ja ja ja ja, jag är fullständigt svulten.
Můj smělý plán na překládání skončil dřív, než jsem vystoupil z šaliny. Tak aspoň doplňuji rýmy.
Měla nůž v břiše od démona Babiše
Chtěl jsem trpce poznamenat, jak po volbách zmizely desinfekční gely z nádraží, ale hej, positivní článek. A stejně už žloutenku mám z různých polštářů a tak. UNNP.
It’s vnitro time! Je jich hrozná spousta (to není to positvní), ale zatím (ťuk ťuk ťuk) to nevypadá úplně špatně. Z matiky (té, co mi přivádí deprese) mám 8/10, z Javy (té, co mi přivádí cholerické záchvaty) plný počet. Automaty budou kdoví kdy, ale mám z nich až nepříjemně dobrý pocit. A k tomu mám správně konstrukční důkaz; how awesome is that? Ukazuje se, že jsem skvělý sám o sobě a nepotřebuji pomoc věrolomných šakalů! …Fajn, zase přibrzdím.
Edit nazítří: ale C++ a malou matiku jsem dal taky parádně, takže opatrně odbržďuji…
Největší radost mám z toho, že nás Lady Tractor pozvala na skutečnou večeři. Dovolím si krátkou odbočku k závěrečnému hodnocení:
Večeře – očekávání nebyla naplněna, neboť se pokrm dal požít.
Desert – musím hodnotit negativně, jelikož je dieta opět v kopru.
Zábava – katastrofální, hostitelka neustále vyhrávala v město-jméno.
Hudba – protivná, stále mi zní v hlavě. Jako Vltava.
Nápoje – všechno si pamatuji, tudíž nejspíš nedostatečné.
Parkování – ptáci mi posrali celou střechu! Že jsem nejel autobusem…
Podzim je konečně krásný. Barevné listy a Poletíme? tak nahlas, že se divím, že jsem se nevyboural. Hlasitost totiž zrychluje auto. I lokomotivu, byť se řítí dopolednem.
Ve vlaku se mi podařilo zprovoznit polámaná sluchátka. Po nekonečném hraní si s titěrnými vodiči se ukázalo, že problém byl na opačné straně drátu. Budiž. Je hezké slyšet zase stereo. Taky je moc fajn zase slyšet opravdový klavír. V hrozném stavu, s hrozným hráčem. Ale klavír! A nejlepší je zase slyšet Hvězdy na Roli. Konečně!
Příběh o tom, jak jsem nabízel trojku v menze asi vynechám. Jde to, ale musíte mít kamaráda. A o tom, jak si ISuju všechny možné lidi se asi taky nebudu moc zmiňovat. Že jsem konečně crush-free nikoho nezajímá. Takže čím bych to zakončil? Třeba něco najdu v zápisníčku věcí na blog:
První známky žonglování máme z hrobu neznámého vojína.
…
Cože.
Už nikdy nebudu pít.
Ty tabulky jsou sice vrchol egoismu, narcismu a dalších pěkných vlastností, ale provedení musím pochválit.
Jinak mám pozitivní články ráda :)
A asi tě to nepotěší, ale nejvíc se mi líbí vlastně ta poslední poznámka. Taky bych měla ironicky dodat, že pokud „slyšíš hvězdy“ tak nepiješ asi jenom ethanol, ale ten obrat se mi líbí tak moc, že teď toužím slyšet hvězdy mnohem víc než psát ironické poznámky.
Tvoje komentáře jsou vždycky nejlepšejší! A i když ti ironické poznámky přidávají body do Žebříčku, takhle jsem to vůbec nemyslel!