Druhým rokem je mým telefonem Samsung S4 mini, a to ještě ten starý dobrý, který má tlačítko Menu. Hardwarově je to dobrý telefon, jenomže druhým rokem mě taky trápily problémy s výdrží na baterii. Měnit systém jsem se zdráhal kvůli záruce a po přečtení zkušeností ostatních uživatelů tohoto telefonu jsem resignoval na reklamaci, neboť ta by stejně nic nevyřešila.
Situace se změnila, když se mi podařilo telefon upustit na zastávce šaliny a tento hladce dosedl displejem na taktilní chodník pro slepce. Dokážete si představit, že telefon vypadal jak po střelbě, takže následovala výměna skla (naštěstí displej přežil, ačkoli při bližším pohledu je pád poznat). Tehdy jsem si uvědomil, že jakákoli budoucí reklamace by pravděpodobně skončila WONTFIX s odvoláním na vnitřní zranění způsobené výsadkem na chodník, a že mě vlastně nic nebrání se samsungového hnoje jednou pro vždy zbavit. Přestože výrobce nakonec odvolal povýšení telefonu na Android 5 Lízátko, čímž mne utvrdil v tom, že Samsung již nikdy více, stále jsem změnu systému odkládal.
Až nyní jsem se k činu odhodlal. Kdo postup přehrávání firmwaru znáte, nedozvíte se nic nového. Nejdříve jsem přes adb backup provedl zálohu všech dat. Jak jsem však (přirozeně pozdě) zjistil, všech neznamená všech, pročež teď můžu dělat těch 360 úrovní Block Puzzle znovu, splendid. Následovalo hledání různých návodů; protože vlastním poměrně mainstreamový přístroj, mohl jsem využít toho oficiálního na CyanogenMod Wiki. Po recovery jsem sáhl taktéž k azuru; napodruhé (velká písmena, kdo to dneska používá?) jsem ji přes nástroj heimdall úspěšně nacpal do zařízení. Překvapením pro mě bylo, že je onen nástroj součástí debianních repositářů.
Na procesu nahrávání samotného OS bylo nejdelší hledání, co si to vlastně do telefonu dávám. Protože se mi historie Androidu pojí spíše s názvy cukrovinek než s dvoucifernými čísly, zabralo mi ostudné množství času zjistit, že CM 12.1 je Android 5.1.1. Během nahrávání jsem zvěděl, že aplikace Googlu si musím opatřit sám, a tak to patří. Vzhledem k možnosti dalšího upgradu jsem se rozhodl pro OpenGApps Nano, bohužel po instalaci CM se mi už v režimu recovery nepovedlo balíček dostat do telefonu, to jsem měl udělat dřív. Každopádně nebyl problém do systému nabootovat a archiv do zařízení přenést v „user-userspace“.
Od AzuRodého systému si slibuji především nižší a předvídatelné využití baterie. Na hodnocení tohoto aspektu je zatím příliš brzy, nicméně ke zbytku systému pár postřehů napíšu. Zaprvé se mi líbí, jak je celé prostředí rozpohybované, i díky tomu je práce se systémem pocitově rychlejší. Oceňuji taky všemožné detaily, jako například lepé animace ikon v liště rychlého nastavení. Celkově jsem však z vrchní lišty rozpačitý, sice vypadá zajímavě, ale ne příliš úsporně. Zejména mi vadí, že panel nastavení nemůžu skrýt rovnou, ale nadvakrát – nejprve se dostanu k oznámením, následně zavřu celé šufle. Mnoho lidem nesedí barevnost, jež je této versi Androidu vlastní. Já se k nim neřadím, použité odstíny se mi jeví příjemně a „displej na to mám.“ Trochu odbočím – jak se mi na GNOME líbí, že ikony nejsou na jedno brdo a svým tvarem a barvami přispívají k rozpoznatelnosti, tak u Lollipopu se mi tato myšlenka zdá dotažená do extrému, kdy nejsou distinktivně barevné jen ikony aplikací, nýbrž celé tyto. Leč funguje to, protože mezi otevřenými aplikacemi se podle barev rychleji orientuje.
Jediné, co mě zatím opravdu naštvalo (krom ztráty postupu v Block Puzzle, samozřejmě), je, že se systém hned po vložení karty SIM jal aktivovat mobilní data. Jednak je to netaktní, druhak jsem přišel o devatenáct korun, za něž jsem mohl mít malé pivo! Sakra práce!