…nebe změnilo se v konev plnou vláhy, všechna trable vedra pozbývají váhy, každá kapka je jak— LEŽ! Nezachčije, nebe se změnilo v přímotop a básničky neskládám. Asi si založím zvlášť kategorii na (půl)noční pseudočlánky. A možná i jednu na emodži.
{Vložit tu blogohodnou hlášku, kterou už si nepamatuji. Hodíte to někdo do komentářů?}
V podstatě mi skončilo zkouškové. Ještě 10 fysik, pak zkompletovat shrnující článek. A dál? Prázdniny zatial vyzerají prázdně. Hmmm!
Jaký je tvý jméno? Jaký je tvý jméno, holko z rozjezdu? Je trochu trapný tuhle otázku položit, když jsme oba byli na minulých hodech. A je trochu trapný pořád kulhat o berli. Stejně tak by bylo trapný pít z grafontány nebo si dát ještě jednu stánkovou pizzu. Co by však určitě trapný nebylo, je jít do Naproti, Sviet!
Nejtrapnější je ale psát o tom ve tři ráno na blag. Akorát ten můj se nebude orwellovsky [1] promazávat. Je to o ničem, není to nechutně dlouhý. A když napíšu, že je to o ničem, tak to aspoň opravdu o ničem není je. Ale je toho třeba, neboť „příliš mnoho technických článků – zajícova smrt.“pro natvrdlé nebo lidi, co mě neznají
Jo, ten nadpis!
Ta písnička.
Emodži.
Ladadá. Prší krásně.
(Ne, nepřijdu si vůbec jako blázen, když si to tady v tom vedru pouštím na plný pecky.)
Vypsaná FiXa (13. 8. Veveří) – zapiš si to do prázdných prázdnin (počkat, ta slova mají společný kořen?!)
A taky Išeu.
Promázávání je moje specialita a nejsem na to nijak hrdá.
Prší krásně.
Neprší, ale metaforicky jo.
(„Áďo, tys šel do P(p)elíšu beze mě?“)
Můj první komentář. Ok :D Dneska jsem se přistihla, že přemýšlím, jak se ta vaše debilní píseň jmenuje. Naštěstí jsem si nevzpomněla (škoda, že jsem pak otevřela tenhle blog).
Jdeme do Naproti. Ale zjistila jsem, že panák absinthu tam (údajně) stojí přes stovku. Jeden panák. No dobře, možná to bude proto, že víc jak jeden stejně nedám :D
{Cože?? Tys byla v pelíšku beze mě?}