Divný článek psaný v~divné náladě

Lidi začali napouštět bazény. Vím to, protože to ví Tyler neteče voda. Přesně tak; je týden po derniéře,^gr. a~mně stále scénář funguje jako výchozí slovník pro automatické doplňování. Ostatně je tomu tak pokaždé. S~každým divadlem se děsím, že je to naposledy. Pro mě, ne pro divadlo.^[1] Avšak chmury stranou, ještě nás čeká výjezdní seminář! Problém maximálního toku v~praxi. Navzdory rozšířené představě ovšem nejsou stěžejní zdroje, nýbrž stoky. Nezáleží kolik nebo co pijete, ale s~kým. A~já si těch našich stoků považuji natolik, že je velebím i~ve své bakalářce.

Jak z~tohoto nápaditého přemostění jistě poznáte, bude následujících pár řádků^[2] věnováno milé kratochvíli s~kódem předmětu SBAPR. Nejsem si jistý, co znamená to „S“; v~mém případě možná „sračka“, „smrt“, nebo „setnutý každý večer“. „Stres“. „Statečnost“, že to takto odevzdám, když znám svého oponenta. „Správa času“ ^was? a~„sebeuspokojení“, když jsem byl hotov dřív než tři hodiny před termínem odevzdání. Většinu jsem měl dokonce o~dost dřív, abych nemusel být po divadle „střízlivý“. Po odevzdání byste čekali „svobodu“, jenže přišel „strach“, že je tam nějaká „strašlivá“ chyba. A~následky všeho toho „sázení“ si nesu doteď, neboť automaticky za každou jednopísmennou předložku píšu vlnovku.

Neseš si svázané výtisky svého díla na studijní a~říkáš si: „Mám se teď cítit dospěle?“ Určitě si tu otázku v~nějaké obměně kladete taky. Takový vnitřní acknowledgement dospělovité situace. Jsem si jist, že je na to někde počitadlo. Jako věrnostní body. Maturita +1. Řidičák +1. Bydlení v~Brně +1. Odevzdání bakalářky +0,001 za snahu; až odstátnicuješ, dostaneš zbytek. S~každým zvýšením skóre se zeptáš, jestli už to je jako ono. Odpověď je samozřejmě vždycky ne a~pak se divíš, že jakžitěv… jakžetiv… jaktižev… nikdy nedospěješ. Skóre se totiž taky snižuje, akorát většinou bez těch vedlejších projevů, jako je kladení otázek sobě samému. Diriguješ v~šalině -20.

Vlastně doufám, že to ještě dlouho nebude. Chci mít dětinskou radost z~maličkostí. Chci se ve vlaku extaticky poddávat hudbě a~nevnímat pohledy cizích lidí. Chci s~divadlem v~kině zpívat znělku na začátku a~smát se sucharům, kteří všechno berou až moc vážně. Nechci se měnit. A~přesto cítím, že jsem čím dál tím zatrpklejší. Už se nezamilovávám na potkání. Navaluje se mi z~článků oslavujících boha, lásku a~jiný píčoviny. Vím, že bych se s~nimi měl ztotožňovat; vím, že jsem podobné věci taky psal (a~možná ještě napíšu); navzdory tomu mám však nutkání je neutralisovat nihilismem a zatrpklými články. Je tento jeden z~nich? Nebo se mi to jen zdá vlivem horka, šera a~piva? Možná mi jenom končí manická fáze.

Nebo možná jenom nemám co psát a~takhle na sílu je to velký špatný. Sorry jako, v~létě třeba bude líp.