Škoda, že nehrál Žlutý pes

Moje prázdniny jsou teď trochu rozlítané, ale to je moc dobře a hrozně si to užívám.[1] A tak se stalo, že po Mikyfestu začala třídenní akce na našem vinohradě, v jejíž půlce jsem si odskočil na jiný fesťák, konkrétně Hrady. Vlastně to byl můj první hudební festival. A bylo to fantastický. Pokračování textu Škoda, že nehrál Žlutý pes

Vodu nepijem – my pijeme rum!

Milý deníčku, už nějakou dobu přemítám o tom, zda je vhodné psát do tebe o našem vodáckém výletu. Ale vlastně proč ne.

Přípravy

Protože zatím jezdíme společně se starší generací, užíváme si maximálního pohodlí, neboť vše zařizuje ona. Nicméně to neznamená, že by se nás netýkaly žádné organisační potíže. Například jsme několikrát na poslední chvíli měnili účastníky posádky aut. Poučení: vztahy na (naši) vodu nepatří. Nakonec je ale dobře, že nám dva lidé bez náhrady odpadli, protože jsem tím pádem nebral vůz. Možná jsem se tím připravil o zábavu při cestování, ale taky tím klesla moje zodpovědnost, a nemusel jsem proto být střízlivý ani. Jeden. Den. Když ještě dodám, že poslední večer už jsme neměli žádný rum, nabízí se jen dvě vysvětlení. Nechám na fantasii čtenáře, které je to správné. Pokračování textu Vodu nepijem – my pijeme rum!

µ: 🔥

Miluji oheň. Dívat se do plamenů, pak na hvězdy a přemítat o životě. Skomírající táborák, utichající kytary; v tom někdo přiloží polínko, načež oheň znovu ožívá. A hudba hraje dál. Černající chléb na klacku a vedle v trávě lahev od rumu. Dřevo sem tam zapraská, aniž by si získalo něčí pozornost. Celoplošná melancholie. Rudočerné uhlíky. Spát.

Ujel mi elektrobus

Ne, takto ještě brněnská doprava nezezelenala. To jen hraju Pokémon GO. Přesně tak, po přechodu na i3 jsem musel vrátit do života rovnováhu něčím davovým. Rád bych řekl, že jsem si to nainstaloval jenom ironicky, neboť Pokémoni přímo křičí „mainstream“, ale přiznávám, že mě to docela zaujalo. Akorát si nehodlám pamatovat ty jejich hrozné názvy.

Můj život je teď samý dýchánek. Ne pařba; dýchánek. A občas pařba. Ani o jednom se mi nedaří nebo nechce napsat, i když zaznělo mnoho bloguhodných myšlenek a výroků; ale možná, že mají tím víc svoje kouzlo, když se o ně nebudu dělit s celým Internetem. A nebo na ně proto možná za chvíli všichni zapomeneme. Tak že by aspoň něco? Well. Pokračování textu Ujel mi elektrobus

µ: 👕

Můj vztah s tričky je v poslední době divný. Zaprvé se (hlavně na těch bílých) objevují skvrny neznámého původu. A co je horší, čím dál častěji si je oblíkám naopak nebo naruby. Někdy obojí. Polo trika! What’s wrong with me? Očekávám, že zanedlouho se do nich budu cpát přes límec.

Dláždění I

Was?

i3_skorologoZačal jsem používat i3. Proč? Protože můj zdánlivě bezedný pohár trpělivosti s GNOME Shellem přetekl. Když jsem se rozhodoval, kam přejdu, měl jsem (jak už to na Linuxu bývá) fakt hodně možností. Nadupané prostředí, nebo něco minimalistického? Plovoucí okna, nebo kachle? A který z těch strašně moc okenních manažerů za to stojí? Nakonec jsem se rozhodl vystoupit ze své comfort zone a zvolil jsem přístup nejvíce vzdálený mémugr. dosavadnímu oknaření.[1] Pokračování textu Dláždění I

µblog

Nedaří se mi psát dlouhé příspěvky. Neumím psát technické články. Jeden dlouhý technický mám rozepsaný, ale stále se nemůžu dokopat k jeho dokončení. Zahanbeně přiznávám, že mě inspirovala Traktoristka se svým posledním… plodem. Asi začnu psát víc překrátkých[1] příspěvků; takové náhodné myšlenky a střípky, kolem kterých článek nezbuduji.

Takže tu z toho udělám v podstatě osobní Twitter.

A podpořím to tím, že názvy článků budou obsahovat jen emodži!exc.