Zbývá deset minut do štědrovečerní večeře a mě stále neovládla sváteční nálada. Matka je od včerejška nervózní jak sáňky v létě,[1] protože nám v rybárně zapomněli přibalit hlavu a rybí polívka se tak letos nekoná. Návrh vzít si nějakou od babičky byl zamítnut a jeho podporovatelé seřváni, že pořád není vysáto, nejsou zabalený jejich dárky a ať se nažerou kde chtějí. Toliko ke klidným svátkům.
Otec má pro změnu problémy s paží a láduje se nějakými silnými prášky, pročež má všechno na háku, dívá se na Panděla Áně a zpívá Narodil se Krispus tán. Bratr je přesvědčen, že u něj v pokoji slídím po svém dárku a snaží se mě chytit při činu.
A konečně já. Já su nasrané, že dárek pro matku nedorazil, dárek pro bratra je z hnusného a nepříjemného materiálu, a k tomu přebírám matčinu náladu, takže jen sedím v pokoji a metám kolem sebe sarkasmy. A vlastně se nejvíc těším na Pelíšky, švédské Frozen a vánočního Mentalistu.
Šťastné a veselé všem svým pěti čtenářům přeje Áďa ♥.
Takže všude podobný, to mě uklidnilo :D Mamka celej den chodí po domě a uklízí a zdobí věci, i když máš pocit, že už uklidit a ozdobit nic dalšího nejde. Taťka má něco s kolenama a vede monology o tom, že chce penicilin, protože se celý rozpadá a potřebuje kompletně přeléčit. Brácha balí poslední dárek a půjčuje si moje půlmetrové pravitko, aby rovně ustřihl balicí papír. Já ležím na pohovce u pohádek, řvu písničky od Green day na celý dům a u večeře ostatní několik minut nutím do debaty o tom, jestli by mi vydrželo opalení z léta, kdybych se celou zimu přejídala rybama, tudíž vitaminem D.
Amen otravně dlouhým komentářům. Krásné Vanoce :)