Etuda pro nejlepší z テRezek

Dlouho jsem nic nenapsal, že? Terka na mě tlačí, že chce další článek.
Jenomže to nejde.
Došly múzy. Nebo jenom vyprchaly ležíce ladem.
Navíc se v září nic neděje. A když děje, nedá se o tom psát.
Vlastně se mi ani moc nechce.

Takže,^!!! what’s up? Pche mi zmizela už i virtuálně, a to jsem ji ani nestihl poznat. Ale zase se objevila hardwarově. Třeba ne naposled. Voda mi teče už i ušima a příležitostně uchy. Koráli a korály. Pozorování hvězd. Čas trávím sepisováním to-do seznamů a nalézáním stále nových refrénů to fall in love with.

Kam—zmizí—kofein z kávy bez kofeinu—nevíš—nevíš—nevíš—nevíš‽

Nedalo mi to a zběžně jsem prolítl IS, abych věděl, s kým se už nebudu potkávat. Došel jsem k závěru, že je mi to vlastně jedno. Skoro. Akorát Re[tn]ardovi by mohl pomoci ten jeho slavný bůh, když už máme společnou přednášku. Pokud to bude fungovat, možná sám vyměním skripta do matiky za knížky modlicí. Hm, je na čase si opět přečíst Kytici. Následně třeba i rok rozečtený Střet králů. A pak tu knížku, co vůbec není můj žánr, ale daroval mi ji bratr, protože má na obalu švédskou vlajku. Taky bych si mohl znovu projít Stopaře a ostatní Adamsovu tvorbu, protože si ani nejsem jist, co všechno jsem četl. Pak možná Pána prstenů^[1], kterého si taky moc nepamatuji, a budu se moci vrhnout na nějakou další, dosud nepřečtenou, literaturu. Better make it into a to-do list.

V Hypernově je ve slevě rum. Hledím do zeleného světla a již tradičně upadám do deprese z toho, že jsem prakticky jednou nohou v hrobě. A to ještě musím stihnout Naproti, Pelíšek, laser game, Fixu v Brně, Poletíme v Brně (tentokrát doopravdy) a minimálně jedno další karaoke následované zklamáním z(e sv| m)ého zpěvu. A kdyby to jednou vyšlo, tak přespat s Bárou v bazénu.

Doufám, že tento absolutně odpadní text tě přesvědčí o tom, že opravdu nemám o čem psát. Je mi to líto.