Když se ukázalo, že Květina i po roce a půl nosí maturitní stužku, vneslo mě to do nostalgické nálady a vzpomněl jsem si, že mám rozepsaný nostalgický článek. Varování: článek je příliš nostalgický a není vhodný pro osoby, které nejsou příliš nostalgické.
Nějaký ten měsíc už jsem z gymplu pryč, a protože jsem un garçon très nostalgique, tu a tam si vzpomenu na nějaký rituál was? či výrok, který se s tímto prostředím pojí. Když to na mě přijde, otevřu svou nostalgickou slohu nebo se pročítám zápisky z třídních výletů na cukrohradním blogísku.
Je to sice štoček was?, ale dochází mi, že jsme vlastně byli vcelku normální třída, která proteče „výběrovou školou s rodinnou atmosférou“ a ničím se neodliší od jiných běžných tekutých tříd. Nebo snad odliší? Nějak přece určitě; třeba řízek ke štědroranní snídani určitě nikdo nemá neměl! Takže se zamyslímano a následně mi vyvstávají otázky, zda je chod ústavu pořád stejný a bude navždy a jestli i ti po nás dělají to samé, co kdysi my.
Zda se taky na ničem neshodnou a předtančení ladí na poslední chvíli. Jestli je pořád přecházení mimo přechod hrdelním zločinem a jestli stále stojí informatika za starou bačkoru. Zda jistý kabinet pokračuje v letité tradici neměnných písemek. Jestlipak ještě někdo chodí po vyučování nezákonně hrát na piano (chybíš mi!). Zda se další ročníky v jedné z nespočetných odboček dozvídají, že pavouk je ječmen,WAS? zda píší otázky dvě, obsáhlejší, a zda se před hodinou ubezpečují, že je dostatek dobrovolníků na zkoušení. A taky jestli si to maturitní ročník užívá tak, jako před rokem my (well, já určitě), se spoustou nesmyslů na nástěnce, vyháněním děcek z pohovky a partiemi člověče nezlob se. Zdalipak už byla kletba skutečně zlomena?
… jsem malej Áďa a ty jsi jídelna.
$title
… brutální panda, nejlepší vzpomínky.
… nejlepší hláška Polinky, Polinky.
Áďo, musíme si vyrazit!
Indeed!