TL;DR: slunko, fixa, testy
„Neruš, učíme se na doublekill.“ Dvě vnitrosemestrálky v jeden den. Protože jedna depka nestačí.
Ráno jsem málem škrábal a v autě jsem topil, ale vyčasilo se znamenitě. Nemyslel jsem si, že mě může jaro tak dojímat, ale všechno je skvělý a slunečný a cute a blbý vnitro mi to nemůže zkazit.
„Vím, že to nikdy nevěští nic dobrého, ale mám pocit, že to umím.“ Nevěštba se vyplnila; nesnáším se, loučím se se stipkem, smiřuju se s nepřipuštěním ke zkoušce, chci se zabít. Dnes na to bohužel není vhodný den, navíc „blbý jsem byl vždycky, ale zabít jsem se nechtěl,“ takže si radši koupím zmrzlinu za pár drobných, darling, a utěšuju se tím, že ostatní lidi jsou na tom podobně. „Příště si sednu vedle tebe, ZŽ se tvářila, že to zvládá, a to mě stresuje.“ Skvělý nápad, mé zoufalé přehazování papírů v neutěšené snaze najít to nejmíň hrozný zadání ti jistě dodá pocitu sounáležitosti.
Cviko z algoritmů a iterativní preorder výpis vyhledávacího stromu, který se dosud nikomu nepodařil správně. „Máte to správně.“ První dobrá zpráva za dnešek; konečně se necítím jako naprostá troska.
S Květinou zjišťujeme latenci telefonního hovoru, než naši plodnou činnost přeruší cviko z analysy. Probírají se nečekaně některé příklady z písemky. Okno je vábivě otevřené; nejdřív si užívám čerstvý vzduch; s tabulí plnící se testovými otázkami (a hlavně odpovědmi) z něj mám chuť skočit. „… A jedna lomeno n krát n faktoriál, to je nula až to pěkné není.“ Kentaur sry trefně poznamenává, že totéž se dá říci o našem bodovém ohodnocení.
Naše zkáza však stále není u konce, neboť nás čeká yet another midterm. Tentokrát z logiky. Od Květiny, která byla součástí dřívější skupiny, se sice nedozvím znění otázek, místo toho asi stokrát zazní slovo ‚turniket‘.[1] Hrdinové nekecaj a jdou do tmy; tak ať je to za náma. Na test je luxusně moc času, namísto zběsilého listování zadáním si proto vystačím s důstojným obracením stránek.
P. S.: jaro se projevuje i na ostatních lidech a nutno podotknout, že často mně k vůli.
P. P. S.: Květina mě neuvěřitelně nasrala why?. Věrolomný pse!
Milý Ádíčku,
(kolik lidí na světě asi ví, jaký je to pocit, když jim jejich deníček odepisuje?)
SKORO jsem se začala už učit, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem ještě nečetla tenhle článek. Víš co? články psaný o půlnoci jsou nejlepší, ten můj byl shodou okolností taky, i když jsem ho dala na web až ráno. No, jednoduše řečeno, miluju tenhle článek :)
Hrdinové nekecaj a jdou psát seminárku.
Jenže já nikdy hrdinka tak úplně nebyla.
Ještě že mám antidepresivní rybičku a patnáct korun na zmrzlinu.