Autor: Áďa

Milý deníčku (čtvrtek edition)

Probudíš se a nejsi nikde.

Umlčuji budík a spím další dvě hodiny. Podle hieroglyfů na předloktí jsem měl včera jenom dvě Ovce a nic jiného, to ale kouzelně neodpovídá mé zastřené paměti. Nicméně mi není špatně. Novinka: letos mi po divadle špatně nebývá. Zavřeli nám totiž Kozu. Samozřejmě jsem to obrečel a změnu lokálu jsem nesl velice těžce, jednak kvůli jeho menším prostorům, v nichž se celé divadlo nenacpe k jednomu stolu, druhakgr. (a co si budeme povídat, zejména) kvůli vyšším cenám. Jenomže všechno zlé je k něčemu dobré, takže teď do rozjezdů nenastupuji obtěžkán šesti dvanáctkami, nýbrž dvěma IPAmi, jimž jsem v poslední době přišel na chuť, a ráno se díky tomu nebudím na básnířku. Pokračování textu Milý deníčku (čtvrtek edition)

Príbeh nekončí

Tak sem zase po ani nevím jaké době[1] píšu. Jak se to stalo? To jsem byl jeden víkend tak těžce neproduktivní, až mě i všechna prokrastinace přestala bavit a dostal jsem se do nostalgické nálady. Tak jsem si přečetl nějaký svoje starší věci; to jako abych zjistil, kam jsem se od té doby posunul. Má zjištění byla přirozeně těžce deprimující. No ale taky jsem si řekl, že celou tuhle sajtu zrušit bylo možná trochu unáhlené; přeci jen každý někdy prochází pubertou (i když většina ještě před dvacítkou). Pak tu máme Báru, která stále dýše a píše, a přece ji v tom nenechám (jako by ji to nějak zajímalo), so here we are.

Ježiši, tohle nemá hlavu a patu, to tam přece dát nemůžu. A nebo jo, ať všichni vidí, jak moc jsem klesl. Nebo tomu říkejme atektonická výstavba a umělecký záměr. Tak!

Pokračování textu Príbeh nekončí

qacc

Třetí semestr na FI MU je za mnou! Poněkud opožděně tedy přináším shrnující článek.

Při pohledu na právě začínající čtvrtý semestr musím říct, že ten podzimní vlastně nebyl tak těžký. Aspoň jsem si dokázal udělat čas na oběd. A to vlastně celkově celý můj semestr vystihuje. Báro, už teď mi chybí naše společná odpoledne.

Pokračování textu qacc

µ: 🍞

Zkouškové období se dělí na dvě období – období zkoušek a období zkoušení. V období zkoušek probíhají zkoušky (no kiddin’). V tom druhém zkouším nové činnosti. Loni to bylo šití. A protože bratr má aktuálně období, kdy se živí prakticky výhradně tousty, bude tvořit letošní jarní období zkoušení pečení chleba.gr.

První pokus dopadl tristně. Ne katastrofálně, ale na výsledném bochníku je znát, že nedostatečně vykynul. Jenomže já to nevzdávám… ve střednědobém výhledu. Protože obě období zkouškového období se nějakou dobu prolínají a já se musím z voňavého světa pečiva vrátit zas do ohavné reality učení se předmětu, na jehož přednášky slušní lidé nechodí.

µ: 🎂

Je to přesně rok, co jsem si založil tento dech beroucí bloček. Neměl jsem žádný cíl nebo koncepci, prostě jsem chtěl zkusit, jaké to je vypisovat se někam na internet. Asi už definitivně vzdávám naději na psaní pseudotechnických článků; to na tomhle blogu zjevně nefunguje. Na nějaké vylívání srdíčka má zase nedostatečnou úroveň intimity (ačkoli mi zjevně přijde dostatečná na psaní o svém začínajícím alkoholismu, ehm. Nechápu, že to tady nepromazávám.) A tak vlastně ani po roce nevím, co pro mě tento web znamená. Možná prostě jenom nechci zapomenout, jak se píše česky. A možná se tak cítím míň sám.

Dávám tomu tady rok. Maximálně dva.

µ: 😫

Na zkouškovém je skvělé to, že máte spoustu času na práci nebo brigádu, který strávíte binge-watchingem seriálů.

Na zcela nesouvisející téma bych chtěl vysmeknout poklonu překladateli, který přeložil slovní hříčku „reigning cats and dogs“ jako „psi a kočky u missky“.was?

Novoroční projev je blbý název, ale nic lepšího mě nenapadlo

2017, wow. Zatím jsem neměl tu čest ho nikam psát, ale už teď vím, že to půjde špatně. Dva tisíce šestnáctka v tomhle byla kouzelná, u ní jsem se ani jednou nespletl a nenapsal jako poslední číslici pětku. A navíc je mi to číslo z nějakého důvodu hrozně sympatické, takové zaoblené, ale ne moc. Nicméně 2017 je zas prvočíslo, což je jistě moc dobré znamení.

Nemám ve zvyku brát si nějaká trapná přecevzetí, ale letos asi udělám výjimku: Přece když mám blogísek, měl bych naň psát častěji. Přece, ne? Pokračování textu Novoroční projev je blbý název, ale nic lepšího mě nenapadlo

µ: 🎄

Zbývá deset minut do štědrovečerní večeře a mě stále neovládla sváteční nálada. Matka je od včerejška nervózní jak sáňky v létě,[1] protože nám v rybárně zapomněli přibalit hlavu a rybí polívka se tak letos nekoná. Návrh vzít si nějakou od babičky byl zamítnut a jeho podporovatelé seřváni, že pořád není vysáto, nejsou zabalený jejich dárky a ať se nažerou kde chtějí. Toliko ke klidným svátkům.

Otec má pro změnu problémy s paží a láduje se nějakými silnými prášky, pročež má všechno na háku, dívá se na Panděla Áně a zpívá Narodil se Krispus tán. Bratr je přesvědčen, že u něj v pokoji slídím po svém dárku a snaží se mě chytit při činu.

A konečně já. Já su nasrané, že dárek pro matku nedorazil, dárek pro bratra je z hnusného a nepříjemného materiálu, a k tomu přebírám matčinu náladu, takže jen sedím v pokoji a metám kolem sebe sarkasmy. A vlastně se nejvíc těším na Pelíšky, švédské Frozen a vánočního Mentalistu.

Šťastné a veselé všem svým pěti čtenářům přeje Áďa ♥.

µ: 🚉🎶

Měl hodinu čekat na vlak na jednom nehlavním nádraží. Čekárnu mu už ale zavřeli. Byla zima. Tak začal chodit kolem nádražní budovy. Neukojená touha po karaoke večeru ho přiměla pět. A tancovat. A možná i spadl na ledě. A tak tam celou hodinu obcházel nádraží a zpíval.

A potom si všiml, že tam není sám. Jemu to bylo, milý deníčku, úplně jedno. Ale jen dokud se neprobudil. UNNP.[1][2][3]