Divný článek psaný v~divné náladě

Lidi začali napouštět bazény. Vím to, protože to ví Tyler neteče voda. Přesně tak; je týden po derniéře,gr. a~mně stále scénář funguje jako výchozí slovník pro automatické doplňování. Ostatně je tomu tak pokaždé. S~každým divadlem se děsím, že je to naposledy. Pro mě, ne pro divadlo.[1] Avšak chmury stranou, ještě nás čeká výjezdní seminář! Problém maximálního toku v~praxi. Navzdory rozšířené představě ovšem nejsou stěžejní zdroje, nýbrž stoky. Nezáleží kolik nebo co pijete, ale s~kým. A~já si těch našich stoků považuji natolik, že je velebím i~ve své bakalářce.

Jak z~tohoto nápaditého přemostění jistě poznáte, bude následujících pár řádků[2] věnováno milé kratochvíli s~kódem předmětu SBAPR. Nejsem si jistý, co znamená to „S“; v~mém případě možná „sračka“, „smrt“, nebo „setnutý každý večer“. „Stres“. „Statečnost“, že to takto odevzdám, když znám svého oponenta. „Správa času“ was? a~„sebeuspokojení“, když jsem byl hotov dřív než tři hodiny před termínem odevzdání. Většinu jsem měl dokonce o~dost dřív, abych nemusel být po divadle „střízlivý“. Po odevzdání byste čekali „svobodu“, jenže přišel „strach“, že je tam nějaká „strašlivá“ chyba. A~následky všeho toho „sázení“ si nesu doteď, neboť automaticky za každou jednopísmennou předložku píšu vlnovku.

Neseš si svázané výtisky svého díla na studijní a~říkáš si: „Mám se teď cítit dospěle?“ Určitě si tu otázku v~nějaké obměně kladete taky. Takový vnitřní acknowledgement dospělovité situace. Jsem si jist, že je na to někde počitadlo. Jako věrnostní body. Maturita +1. Řidičák +1. Bydlení v~Brně +1. Odevzdání bakalářky +0,001 za snahu; až odstátnicuješ, dostaneš zbytek. S~každým zvýšením skóre se zeptáš, jestli už to je jako ono. Odpověď je samozřejmě vždycky ne a~pak se divíš, že jakžitěv… jakžetiv… jaktižev… nikdy nedospěješ. Skóre se totiž taky snižuje, akorát většinou bez těch vedlejších projevů, jako je kladení otázek sobě samému. Diriguješ v~šalině -20.

Vlastně doufám, že to ještě dlouho nebude. Chci mít dětinskou radost z~maličkostí. Chci se ve vlaku extaticky poddávat hudbě a~nevnímat pohledy cizích lidí. Chci s~divadlem v~kině zpívat znělku na začátku a~smát se sucharům, kteří všechno berou až moc vážně. Nechci se měnit. A~přesto cítím, že jsem čím dál tím zatrpklejší. Už se nezamilovávám na potkání. Navaluje se mi z~článků oslavujících boha, lásku a~jiný píčoviny. Vím, že bych se s~nimi měl ztotožňovat; vím, že jsem podobné věci taky psal (a~možná ještě napíšu); navzdory tomu mám však nutkání je neutralisovat nihilismem a zatrpklými články. Je tento jeden z~nich? Nebo se mi to jen zdá vlivem horka, šera a~piva? Možná mi jenom končí manická fáze.

Nebo možná jenom nemám co psát a~takhle na sílu je to velký špatný. Sorry jako, v~létě třeba bude líp.

One thought on “Divný článek psaný v~divné náladě”

  1. Díky.
    Abych tě uklidnila, psychologie má s definováním dospělosti pěkný problémy a dle studií většina lidí ve věku od 20 do 29 odpovídá NE na otázku „Cítíte se dospěle?“ Respektive ta odpověď je často „něco mezi“. Říká se to mu emerging adulthood, tak si to vynořování zkus užít, protože většina lidí se prý začne cítit dospěle po tom, co si vezme hypotéku – a to je fakt otrava.
    A nakonec, já si myslím, že je potřeba ve všem hledat rovnováhu :) Ačkoliv mně osobně se to moc nedaří a není náhoda, že Předškolní věk je můj nejoblíbenější okruh ze všech – jedinej studijní materiál, co potřebuju, je totiž observace vlastního chování.
    A~tady jeden kýč na závěr:
    You’re a beautiful and unique snowflake.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *