Poslední dobou sem nemám moc co psát. Různé útržky mě sice napadají, ale článek na nich nepostavím. Takže je hodím všechny na jednu hromadu a (promiň, Té) budiž článek jen volně souvisejících myšlenek.
Oceloví oři IV
Minulý týden začalo jaro. Brno pod sněhem to moc nedávalo tušit, ale u nás doma se to bezpečně pozná podle toho, že vytáhnu motocykly.
(Pausa, aby si mě nezasvěcené publikum★ stihlo představit jako drsného motorkáře sedlajícího bezmála dvoukolý tank.)
Obvyklý průběh vypadá asi takto: jakmile se dostatečně oteplí, snažím se rozjet dvácu, abych na ní mohl jet do školy. To je již tradičně doprovázeno dědovým hudrováním, že „už to musí z chalupy“ a zoufalým laděním všeho možného. Do školy pak zpravidla jedu na fechtlovi. Tentokrát však bylo jaro podníceno nikoli počasím, nýbrž končící platností technické kontroly. Chudák fechtlík si tak ještě chvíli zimně pospí. Nová baterka, zdá se, jako kouzlem vyřešila všechny problémy, teda krom dědova hudrování a prošlé lékárny. Její neúspěšné shánění bylo vyřešeno per partes recyklací té z auta. Jak se dalo čekat, ani ji na STK nekontrolovali.
Teď bych měl hledět motorku co nejdřív prodat. Dřív jsem se vymlouval, že v takovém stavu je neprodejná, ale teď už se děsím jen ztráty posledního kousku své virility.was? Takže, ehm, nechcete motorku? Už jede.
Jsem dobrý
Konečně mám pocit, že umím programovat. Ne, že by to bylo nějak oslnivé, ale mezi prváky řešícími ukazatele, řetězce a zacyklení se cítím jako ostřílený hackerwas?. Ne, že bych s ukazateli taky nebojoval, ale přinejmenším s tím nespamuju jak Zlowas?, tak IS.
Jsem hrozný
Vážně už teď někdo vysírá s letní brigádou? Jaká je společensky přijatelná verse od „zatím peníze mám, jsem líný a chci žít nadosmrti ze sociálních dávek?“ Následně podléhám depresi z toho, že jednou budu muset dospět a do hokny fakt jít. Ale ne tohle léto, letos ještě ne! Radši budu jezdit na bicyklu nebo někam vycestuju.
Jsem opovrženíhodný
Ač už budu za totální cyklostylwas? Téjina bločku, nestíhám. Ale můžu si za to sám. I přes nabitý rozvrh jsem mohl na úkolech pracovat aspoň přes víkend, jenomže…
Tak, jako se v některých dělechgr. vracejí mrtví k (ne)životu, aby dokončili, co začali, vracím se já ke Gothicu 2, který ne a ne dohrát. A od té doby, co jsem ho neprozřetelně nainstaloval (považte, na Linuxu), se můžou jít úkoly do céčka zahrabat. Sice jsem myslel, že najdu své staré savy a za víkend budu hotov, jenže člověk míní… zkrátka je třeba očistit Kolonii od skřetích vetřelců a jiné havěti. Jsem na sebe poměrně pyšný, rozehráno mám nejspíše dobře. Kdybych ještě používal ten zastaralý koncept domovské stránky, jistě by jí byl web gothicz.net
I want to break free
A dobrá (leč deeply personal) zpráva na konec: nejspíš se mi povedlo se vymanit z cyklu návistí. Určitě to bylo tím lokálním jarem. I tak mě nadále od náctileté holky dělí především to, že umím programovat. (Periodicky se děsím, že čím dál víc i věk, ale o tom možná zase jindy.)
Já už snad ani jiné než nesouvislé články psát neumím :D Možná jsi to ode mě prostě chytil. Nicméně podnázvy jsou skvělé – hlavně Jsem dobrý / Jsem hrozný – umírám smíchy.
„Je třeba očistit Kolonii od skřetích vetřelců a jiné havěti.“ – tak teď už jsem vážně umřela? Zdá se, že jo.
Osobní zpráva má pravděpodobně kódování, které neovládám.
Ale i tak, skvělej článek :)
Kód osobní zprávy taky neovládám a jsem z toho tklivá. A nutno podotknouti, že Skřetí vetřelci vs. Áďa rules!
No tak hlavně, ať si tě nikdo nepřečte, ještě by se roztesknil, když jsi tak tklivá..