Post festum

Probouzím se v 5.00, stále zvyklý z víkendu. Trochu se leknu, když vedle mě neleží Zlaté™ Dredy a řada dalších postav v pytlích. Chvíli se rozkoukávám, než mi dojde, že už jsem doma. Spím až do poledne. A tohle musím napsat, dokud si toho pamatuji tolik.

⏪ rewind

V České Třebové se většina lidí převléká, někteří dokonce teprve oblékají. Čas je tak akorát na malou svačinku v podobě párku v rohlíku. Pod tabulí odjezdů diskutujeme o typech vlaků a rozdílu mezi ‚rj‘ a ‚RJ‘. Kdyby vás to zajímalo, tak to první je railjet a to druhé regiojet. Já tedy v obém vidím Red Johna.

Nasedáme na svůj beznadějně plný ‚rj‘.
„K čemu je ti zet-té-péčko teď, co?“
Nakonec ale asi jako jediný sedím. #justcripplythings.

V Brně už je krásně. Naše řady se tenčí o lidi, kteří míří rovnou domů, nicméně naše skupinka silných jde[1] ještě na pivo Na stojáka, u kterého sedíme, kecáme a vytahujeme si klíšťata. Stále pln dojmů dopajdám na vlak domů. Všechny věci v lodním vaku jsou už přirozeně mokré od bundy.

⏪ rewind

Začíná pršet. Pak víc. Vítr nemilosrdně metá déšť i pod dosud útulnou střechu autobusové zastávky. Choulíme se pod střechou pod deštníkem. Prší moc. Pod zavazadly začínají stoupat kaluže, tak je přeskládáme na lavičku. Kroupy. Nepamatuji, kdy jsem je viděl naposledy. Mlátí do přístřešku, do kterého teď voda teče proudem. Poskakuji kolem na berlích křiče, že nechci umřít. Autem přijíždí Jůlie. Ve třech se to lépe umírá.

Nedaleký kanál odhodil víko i zábrany a Rychnov tak dostává novou fontánu. Napjatě sleduji kanál vedle nás, zda taky začne zvracet. Uklidňujeme se, že jsme na tom ještě dobře oproti turistické skupině, co jde na místní zvonařku pěšky. Na podporu jim posíláme selfíčko. Když dorazí, kroupy už nepadají. V tu dobu máme tak posunutý práh vlhkosti, že pouhý déšť vůbec nevnímáme. Přijíždí policie vyjednávat s kanálem. Polovina autobusového nádraží je pod vodou. „A hádejte, ze kterého nástupiště nám to jede? Tamhle z té mělčiny!“

V autobuse to páchne jako zmoklý pes, všichni jsou durch mokří, ale vesměs šťastní, že už na ně neprší. Jíme zmrzlinu a shodujeme se, že je to vlastně docela dobré zakončení celého víkendu. Nebo boží trest za lenost a obžerství.

⏪ rewind

Víkend byl fakt super. Spousta jídla, spousta piva, spousta lihu, spousta kytar. Opět jsem neprozřetelně po jedné sáhl, ale nakonec jsem z toho vyšel se ctí. Kvůli noze jsem se radši s alkoholem mírnil, ale ten já vlastně k dobré náladě skoro nepotřebuji. Spousta malinovky. Líná sobota a stolní hry. Znáš Cards against humanity? České překlady jsou výtečné. Už si nevzpomenu na jméno hráče, který měl kombo asi takovéto: „Černí lidé mají rádi {chudobu|Ku Klux Klan|5 let v kriminále}“. A zatímco Rusové (kteří u nás nosí dárky) bojovali s Američany v dobývání kosmu, československý lid se věnoval především slevám v Kauflandu. No dobře, většina kombinací je humor páté cenové, ale občas se objeví i nějaká perla. Bohužel si na žádnou nevzpomenu.

Taky jsme promítali derniéru hry. Ježíši. Kriste.[2] Once again nesnáším svůj hlas. Vážně mám tak silný brněnský přízvuk? Na to jsem vlastně docela pyšný, ale stejně. Technické zpracování záznamu je sice hrozné, ale konečně jsem viděl hru celou a nebyla tak špatná. Pokud jste si naši skvělou hru nechali ujít, můžete se podívat na premiéru či derniéru.

⏪ rewind

Přicházím do nádražního vestibulu s křížencem batohu a lodního vaku na zádech a berlemi v rukou. „Ježiš cos dělal?“ „Tancoval verbuňk“. Tvoříme kolečko kolem hromady zavazadel. Přichází další lidi. „Proboha, co se ti stalo?“ Hromada roste. „Co sis udělal?“ Dostáváme velmi stylový itinerář s instrukcemi jak se chovat, když někoho poblijete. Vážně?

Přijíždí vlak a průvodčí nám sděluje, že náš zadaný oddíl se nalézá v nejzazším voze. Splendid. Ale poté, co se jakž takž do vlaku vměstnáme, začíná bezvadná party. Koluje pivo, kolují jednohubky, brambůrky a koluje kořala s připevněným GoPro. Ten záznam vidět snad ani nechci. Vylodíme se v Třebové, kde bujaré veselí pokračuje na nádraží, načež se přesune, tentokrát už v mírnější versi, do autobusu. A pak do druhého a tu už jsme v cíli se spoustou jídla, spoustou pití, ohromnou spoustou skvělých lidí a nedostatkem místa na spaní.

Začíná vrchol celého divadla.

8 thoughts on “Post festum”

  1. Tohle je fakt skvěle napsané. Hlavně jak to jde postupně dál do minulosti.
    Věřím, že ta atmosféra musela být skvělá. Jídlo, pití, kytary, skvělý lidi, cesty vlakem. No, člověk asi k životu víc nepotřebuje.
    Tancoval verbuňk? :D Lepší důvod zlomené nohy (jestli je zlomená), jsem ještě neslyšela.

  2. Tak schválně kvízová otázka. Mame akorát rok od maturity, takže jak se jmenuje tahle komposice? A ve kterých literarnich dílech bychom ji našli?

    1. Vím, co chceš slyšet, protože mě to taky napadlo, nicméně po krátkém hledání jsem se rozhodl, že nazývat toto výstavbou atektonickou by bylo příliš troufalé. Až na těch pár skoků je totiž dokonale tektonická a leckde navazují i motivy.

  3. sounds sooo cool.
    Asi tím fakt žiješ. A je to bezva. Dík za to, žes mě naverboval, že jsem ty lidi mohla aspoň spatřit a udělat si malinkatý obrázek o vašich nevymáchaných orgiích. a pečeným praseti :'( (to mě na tom mrzí nejvíc!)

  4. Mimochodem, máš dobré, že budíš v 5.00 zvyklý z výkendu. Já se budím už týden v 5.00 kvůli plnému nosu z alergie. A taky v 1.00, 3.00, 7.00. Pak už pokračuje ranní slunce v symbiose (nebo spíš mutualismu) s východním oknem, případně kočka hrající nekonečnou symfonii na bicí (alias žaluzie). Když o tom tak přemýšlým tak je vlastně součástí onoho mutualismu (opravdu nevím, jestli se tomu tak říká i pro tři strany), neboť žaluzie jsou staženy právě kvůli slunci). Ale žaluzie z toho asi mají spíše neprospěch. To už by chtělo popsat nějakým orientovaným grafem.
    Sorry za neuspořádaný proud myšlenek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *