Rok: 2016

…nebe změnilo se v konev plnou vláhy, všechna trable vedra pozbývají váhy, každá kapka je jak— LEŽ! Nezachčije, nebe se změnilo v přímotop a básničky neskládám. Asi si založím zvlášť kategorii na (půl)noční pseudočlánky. A možná i jednu na emodži.

{Vložit tu blogohodnou hlášku, kterou už si nepamatuji. Hodíte to někdo do komentářů?}

V podstatě mi skončilo zkouškové. Ještě 10 fysik, pak zkompletovat shrnující článek. A dál? Prázdniny zatial vyzerají prázdně. Hmmm!

Jaký je tvý jméno? Jaký je tvý jméno, holko z rozjezdu? Je trochu trapný tuhle otázku položit, když jsme oba byli na minulých hodech. A je trochu trapný pořád kulhat o berli. Stejně tak by bylo trapný pít z grafontány nebo si dát ještě jednu stánkovou pizzu. Co by však určitě trapný nebylo, je jít do Naproti, Sviet!

Nejtrapnější je ale psát o tom ve tři ráno na blag. Akorát ten můj se nebude orwellovsky ^[1] promazávat. Je to o ničem, není to nechutně dlouhý. A když napíšu, že je to o ničem, tak to aspoň opravdu o ničem není je. Ale je toho třeba, neboť „příliš mnoho technických článků – zajícova smrt.“^{pro natvrdlé nebo lidi, co mě neznají}

Ano, vím, že se opakuju s tématem „jaro,“ ale tak hrozně mě zaskočilo, že jsem z naprosté skepse sklouzl k optimismu, že jednoduše musím napsat, jak si užívám. Samozřejmě jsem to pořád já, takže žádné „sex, drogy, rock’n’roll“; užívám si po svém.

Ani nevím, kde začít; užívám si totiž všechno. Užívám si divadlo. Užívám si hospodu po něm a snad poprvé začínám mít rád lidi.^[1] Poměrně dost jsem si užil první tequilu po ani nevím jaké době. Pohledy lidí, když s sebou všude vláčím kabelu s umělýma karafiátama – to si fakt užívám. Co teprv nárůst mé zajímavosti, když někde řeknu, že hraju v divadle; to se nedá neužít. Naprosto nestydatě si užívám pochvalu režiséra, že to seru ze všech nejmíň a čím dál víc se hodím na svou roli. Nechápu to, ale i tak si to užívám. Pokračování textu Si užívám